VOSK na FSU v Jihlavě a na Sázavě, 27. 6. – 29. 6. 2008
Těsně před koncem školního roku podnikl VOSK již svůj druhý letošní víkendový zájezd, tentokrát aby uplatnil své umělecké ambice na 51. ročníku Festivalu sborového umění v Jihlavě v rámci soutěže komorních sborů. Program této naší letní akce byl skutečně nabitý a pestrý.
27. června 2008, pátek
První vystoupení nás v Jihlavě čekalo už v pátek od 17.00 v rámci slavnostního zahájení 51. ročníku Festivalu sborového umění, a to v reprezentační síni radnice, jejíž gotické klenby a erby odkazují na hrdou hornickou minulost města, srovnatelnou snad jen s Kutnou Horou. VOSK ve skvělé akustice této síně nejprve broukl přítomným - oficiálními hosty byli např. hejtman Kraje Vysočina, primátor města Jihlavy, indonéský kulturní zástupce, jakož i členové festivalového výboru a soutěžní poroty a mnozí další - Sarga recepice a All My Trials a potom si s ostatními s ulehčením symbolicky připil na zdárný průběh festivalu.
Spojení „s ulehčením“ je zde použito skutečně zcela právem. Navzdory tomu, že VOSK přistupoval k přípravě na FSU opravdu velice poctivě, i stalo se, že generálku soutěžního programu byl VOSK nucen provést v rámci Bruncvíkova koncertu (19. 6. 2008, kostel Sv. Jana Křtitele Na Prádle) ve velmi komorní, ale o to soustředěnější sestavě, a v plném duhovém složení se tak setkal poprvé po třech týdnech a mnoha tisících kilometrech jen několik okamžiků před vystoupením. Osud i dálnice D1 nám ale naštěstí i tentokrát přály.
Po úspěšném zahájení festivalu naši řidiči přeparkovali své dieselové oře (někteří - proč nejmenovat Assema - se ke svým klíčkům vinou různě neshodně příznivých okolností dostanou až v poslední den těsně před odjezdem a jsou tak nuceni celý víkend chodit opravdu pěšky) a všichni jsme se vydali vyslechnout zahajovací koncert v DKO Jihlava na náměstí Svobody, společně navštívili útulný podnik, „kde nemaj´ ani chleba, natož vidličky“, a potom korzem k McCarbanaatkům a na bourací autíčka, kolem 23. hodiny díky dvojnásobnému zrychlení řádně „poštelovaná“. Do Jihlavy totiž přijela pouť … a na zítřejší soutěžní vystoupení jsme se náležitě připravit prostě museli.
28. června 2008, sobota
Sobotní ráno připlynulo snad o něco dříve, než by si většina z nás za běžných okolností představovala, ve skutečnosti jsme byli dost napjatí očekáváním, co přinese tento den, zejména pak soutěž, po Pardubicích již druhá v této sezóně, na niž jsme (dobrovolně) vyrazili. Do této soutěže se přihlásilo devět komorních sborů vysoké kvality a povětšinou, jak jsme měli možnost slyšet, také již dobře etablovaných na koncertních prknech. VOSKu bylo pro změnu vyhrazeno privilegované postavení (snad prozřetelnost?) uprostřed tištěné brožurky - programu festivalu - i to centrální sešití je tady patrné!
Akustická zkouška neprobíhala pro VOSK úplně růžově (ostatně, jak by takhle po ránu v 9.00 také mohla), obzvláště Lukášovo kurtoazní vyznání Miserere mei hrozilo změnit se v post-civilizační úpění. Přihlížející sbory to ovšem neodradilo, za což byli odměněni Tormisovou Písní nevolníka. Neodradilo to ani VOSK, který se jal zkoušet ještě o tři patra výše v sále s krásnou oponou z černého sametu, toho sametu, co dokáže tak fajnově vyleštit nejedny koncertní lakýrky...
Krátké zopakování programu se nám jistě vyplatilo, takže naostro jsme se mohli před porotou předvést v plné dvanáctihlavé síle - ta byla ještě podepřena zkušenostmi a hlasem nejen dlouhodobého sympatizanta VOSKu Vítka Zahrádky, ale také sbormistra Dády, když zrovna „nemával“.
12.40: Nervozita byla ta tam, a tak jsme mohli spustit. Hravé Ej dziny, dziny, dom Eugena Suchoně následovala soustředěná Tormisova Píseň nevolníka. Potom přišlo nad ranní očekávání zdařilé provedení Lukášova Miserere mei. Když jsme si trochu fyzicky i duševně odpočinuli na California dreamin´ a Oh, When I was in Love with You, kterou pro nás a pro účely této soutěže na text A. E. Housmana zkomponovala Valentina Shuklina, dospěli jsme do finále v podobě Cantate domino Vytautase Miškinise. Asi jsme ze sebe dostali maximální výkon a byl to pro nás požitek - skutečně nic, za co bychom se měli stydět!
Plni nadějí jsme se po obědě vrhli do spolkového sborového života a s očekáváním se vydali na odpolední „Ateliér“ všech soutěžících sborů na nácvik cyklu Pocta tvůrcům Zdeňka Lukáše (1. Michelangelo, 2. Rembrandt, 3. Picasso). Hryzalo nás trochu nečisté svědomí, protože pro samé pilování soutěžního programu jsme stihli cyklus jen tak proletět, ale ukázalo se, že většina přítomných pánů dokonce noty neviděla, ani je neměla s sebou (ne tak dámy, ty byly podle očekávání připraveny), a jediní, kdo „Poctu“ viděli blíže než z rychlíku, ba dokonce ji i koncertně provedli - Kakofoni - pro změnu zpočátku chyběli úplně. A tak se stalo, že z VOSKu se v nerovném boji s dámskou přesilou stali tahouni a figuranti zároveň. Překvapivě po druhém, třetím zopakování se všechna ta nesourodá tělesa konsolidovala a zakryly se i počáteční nepřesnosti typu „kouzelník mocí zahalený do neprůstřelné pláštěnky“, snad také proto, že korepetující Dr. Vimr nepodlehl beznaději, ale naopak se zdál být skutečně „rozkročen nad věčností“ a tudíž zcela povznesen nad momentální těžkosti. (Co mu také zbývalo?)
Po krátkém orientačním běhu kolem zoo a po Jihlavě jsme spočinuli opět v DKO, tentokrát na předlouhém večerním koncertě. Ten jsme si mohli zpříjemňovat např. v místní občerstvovně se širokým sortimentem margot, špiritusů a kaštanů v čokoládě, ale po předání všech cen sbormistrům jsme byli odměněni za „celodenní dřinu“ profesionálním vystoupením indonéského sboru z Parahyangan Catholic University.
Z večerní bouřky nakonec nic nebylo, a ani snaha VOSKu vystopovat v okolí cokoli k snědku nebyla korunována úspěchem. Jen v pivovaru s ježkem v emblému; tam, kde jsme marně objednávali víno...
29. června 2008, neděle
Ještě ráno nebylo jasné, kdo bude zpívat na závěrečném koncertě vítězů – porota udržovala vše v tajnosti, snad aby nemusela do sálu vcházet postraním vchodem, kdo ví. VOSK se nakonec mezi tři nejlepší nedostal. Získali jsme sice stříbrné pásmo, ale ke škodě věci nám nikdo neposkytl žádné přesnější zhodnocení našeho výkonu, natož aby k němu sdělil nějaké výhrady nebo připomínky, které bychom jistě uvítali. Na závěrečném koncertě jsme si tedy zazpívali alespoň na společné „ateliérové“ Poctě tvůrcům, která se navzdory sobotním katastrofickým vizím docela vydařila, takže v sále věřili, že skutečně „vzlétla holubice bílá“.
Nezbylo nám tedy než vzít výsledky, byť nic neříkající, i tentokrát hodně sportovně, převzít certifikát o účasti na soutěži od nestorů českého sborového života a vyrazit zpívat zase o kousek dál ... třeba na Sázavu.
Už kolem 16. hodiny měl začít Tradiční letní koncert krásné atmosféře starobylého kostela sv. Bartoloměje v Ledcích u Nespek, na nějž dorazilo obecenstvo z širokého okolí. Za velkého aplausu zazněly obdobně jako v minulých letech svěží operní árie a písně klasického repertoáru v podání Kateřiny Kněžíkové (soprán), Olgy Krumpholzové (soprán) a Davida Nykla (bas) za klavírního doprovodu Marcely Tupé. Zajímavým zpestřením bylo též několik autorských šansonů v podání Valentiny Shukliny, pod jejímž vedením VOSK na tomto koncertě provedl také její Oh, When I was in Love with You.
Své dva menší vstupy jsme pojali jako třešničku na dortu druhé VOSKové sezóny, vždyť VOSKové těleso po intensivní jarní přípravě šlapalo jako hodinky; tentokrát takřka beze stresu a s plným prožitkem. Mnohým divákům dokonce uniklo, že se k nám připojil nejen Vítek Zahrádka, který s námi absolvoval celou Jihlavu, ale také Martin Rudovský, který šel náhodou kolem...
Krásné odpoledne zakončilo grilování kuřat „po zálesácku“, tedy marinované v nádobách minimálně ze starší doby železné, která jsme zkonzumovali společně se všemi účinkujícími. Potom jsme už mohli za šumění Sázavy a ulpívajících zážitků tohoto víkendu tiše hodnotit, co přinesl tento zájezd, korunující naši celoroční snahu.
Na FSU jsme kromě stříbrného pásma získali též řadu užitečných kontaktů, které v nadcházející sezóně VOSK jistě zúročí. Můžete se tak např. těšit na účast VOSKu na dvou koncertech Abonentního cyklu České filharmonie Pocta tvůrcům věnované Zdeňku Lukášovi (19. října 2008 cyklus Jaro se otvírá) a Petru Ebenovi (8. února 2009, Missa adventus et quadragesimae). Ale nepředbíhejme.
Motto: „...a nenávidíš a nenávidíš kruté nelidy...“
VOSK na Facebooku !