VOSK v Pardubicích 10. listopadu 2007

Mezinárodní festival soudobé sborové tvorby

S nástupem nové sezóny se VOSK, když se jeho členové utvrdili ve svém přesvědčení, že to se společnou budoucností myslí opravdu vážně, rozhodl vydat se vstříc novým dobrodružstvím. Po divácky úspěšném Roku VOSKu vyrazili členové VOSKu soutěžit do Pardubic na Mezinárodní festival soudobé sborové tvorby s cenou Zdeňka Lukáše, konaný 10.11.2007.

Město perníku nás časně zrána přivítalo solidní sobotní chumelenicí a prstencem objížděk ve svém okolí, jako by nám snad chtěl kdosi připomenout starou známou pravdu o tom, že cesta k úspěchu nebývá přímočará. Sál Kulturního střediska Dubina v Pardubicích, opravdu nepatří mezi ty, které by byly k našim nedostatkům akusticky zrovna shovívavé. Suchá akustika místní „sokolovny“ je totiž daleko lépe využitelná coby nahrávací studio než jako amfiteátr pro živá vystoupení, která by mohla zaujmout diváky tím nadpozemským, co se hudbou zove.

S výjimkou tříčlenné jury panovala kolem nás všude ona pověstná tvůrčí nervozita očekávání věcí příštích. VOSK měl předvést svůj pečlivě sestavený (a snad také) nazkoušený program:

  • Giovanni Croce: Cantate Domino,
  • Leoš Janáček: Ach vojna, vojna,
  • Zdeněk Lukáš: Nobilis, Miserere mei,
  • Vytautas Miškinis: Cantate Domino a
  • The Mamas and Papas (John Phillips): California Dreamin´

V mladém prostředí školních a gymnaziálních sborů jsme si sice připadali jako skupina vysloužilých sborových veteránů, ale to nám však nemohlo zabránit v našem pokuse vydolovat to nejlepší z každého z nás. Poněkud profesionálnější (a bohužel i místy strnulejší) nasazení než je u VOSKu obvyklé sice možná zapříčinilo některá nevítaná technická a interpretační klopýtnutí, přesto jsme se snad za své vystoupení nemuseli stydět. Cenu Zdeňka Lukáše v podobě porcelánové vázy od akademického umělce sice VOSK nevyhrál, dle privátního dobrozdání porotců jsme však skončili těsně za vítězným sborem Gymnázia z Orlové druzí.

Protože jsme však objevili pizzerii, kde se pečou snad ty největší pizzy ve střední Evropě, nemusel nás ten výsledek momentálně až zas tak mrzet a mohli jsme si s klidným srdcem připustit, že cesta Pražanů směrem k Pardubicům nebyla jest ouplně daremnou.